Skutečná země původu není známá, ale pravděpodobně všichni španělé pocházejí, jak napovídá jejich název, ze Španělska – odvozeno z latinského slova Hispania. Zdá se, že španělé mají jednotný základ, takže všechna tato plemena se mohou pyšnit přídomkem čistého a starodávného původu.

V průběhu staletí se španělé na Britských ostrovech rozdělili podle velikosti na toy španěly (předchůdce kavalír king Charles španělů) a field španěly, což byli tehdy všichni španělé používaní k lovu.
Koncem 18. století se pracovní španělé začali dále členit podle hmotnosti. Psi s váhou pod 25 liber (kolem 13 kg) se začali nazývat kokršpanělé ( zřejmě podle slova woodcock – sluka lesní, k jejímuž lovu byli používáni). Psům těžším (někdy i kolem 45 liber, tj. kolem 22 kg) se začalo říkat field španělé nebo špringršpanělé.

Počátkem 19. století začali chovatelé pomalu, ale jistě, upouštět od rozlišování plemen podle váhy a začali klást důraz na krevní linie. Majitelé velkých panství chovali izolovaně smečky loveckých psů, a tak dali základ novým plemenům – například sussex španělům nebo gordon setrům.
Chovu pracovních španělů se tehdy věnoval významný rod Bougleyů z Aqualatu ve Shropshiru, který si dokonce od roku 1813 vedl vlastní plemennou knihu, tj. o šedesát let dříve, než vznikla oficiální plemenná kniha Kennel Clubu! Jejich záznamy se samozřejmě týkaly jen vlastních psů, popřípadě cizích plemeníků, kteří byli v chovu použiti.

V případě špringršpanělů se často setkáváme také s názvem norfolk španěl, přestože okolnosti vzniku tohoto názvu jsou poněkud nejasné: Jedna teorie se odvolává na vévodu z Norfolku coby chovatele (tato rodina však žila v hrabství Sussex), druhá teorie vychází z místního označení hrabství Norfolk, ve kterém byli chováni hnědobílí a černobílí španělé, typem velmi blízkým dnešním anglickým špringršpanělům.

V roce 1873 byl založen Kennel Club, který v roce 1902 uznal anglického špringršpaněla jako samostatné plemeno. V říjnu téhož roku na výstavě v Crystal Palace získali první CC pes Beechgrove Will pana Wintona Smithse a fena Fansome pana Harryho Jonese.

V této době dosud nedošlo k oddělení pracovní a výstavní linie ASS tak, jak je známe dnes, a tak významní plemeníci z počátku 20. století často bývali jak výstavními, tak i pracovními šampiony, tudíž typickými dual purpose. Snad nejznámějšími psy, které můžeme najít v mnoha starých rodokmenech, byli FT Ch Velox Powder, FT Ch Rivington Sam a ICH Springbok of Ware.

K oddělení „working“ a „show“ linie došlo postupně v polovině 20.století. Špringři z pracovní linie bývají lehčí, menší, slabší kostry, jiného tvaru hlavy, mordy a nasazení slecha.
Psi z obou linií – výstavní i pracovní – si však zachovávají lovecké vlohy a mohou být cvičeny a využívány při lovu. Zatímco ale jedinci ze „show“ linie mohou i pracovat, psi z „working“ linie již nesplňují exteriérové podmínky standardu.

Do dalšího vývoje plemene na několik let zasáhla první světová válka. Po roce 1920 však znovu významně stoupla aktivita chovatelů a vzrostl počet kennelů odchovávajících ASS. Zároveň se značně zvýšil počet výstav a trialových zkoušek. Zatímco v roce 1919 KC registroval 29 narozených štěňat, v roce 1921 to bylo již 400 štěňat a tato čísla rok od roku dál rostla.
Slavnými psy této doby se stali dual šampioni Horsford Hetman, jeho syn Thoughtful of Marting a Flint of Avendale a mezi významné chovatelské stanice této periody patřily: of Ware, of Avendale, Beauchiefs, O´Vara, Shotton, Inveresk, of Solway a mnoho dalších.
Anglie v této době začala exportovat anglické špringršpaněly do Spojených států, Austrálie, Kanady, Irska a samozřejmě také do Evropy, kde se tito importovaní jedinci stali základem pro chovy anglických špringršpanělů v jednotlivých zemích.

Rozvoj třicátých let však rázně ukončila druhá světová válka.

Mgr. Renáta Tetřevová

Použitá literatura:
Muirhead, Colin: The Complete English Springer Spaniel, Lydnes 1996
2nd International English Springer Spaniel Symposium in Sweden at Tammsvik Manor July 11th 2004 – sborník z kongresu
Our dog, periodikum, supplementa 1927, 1930, 1931