Agility

Je obdoba koňského parkurového skákání. Jelikož jsou pejsci menší a pohyblivější než koně, jsou na trať zařazovány krom skokových překážek i prvky jako je slalom, houpačka, kladina, proskokový kruh a pevný i látkový tunel. Parkur agility má 12 až 20 překážek a záleží jen na rozhodčím jaké překážky si zvolí do své trati. Pes s pohybuje na parkuru bez obojku a vodítka, na pokyn psovoda překonává překážky v určitém pořadí a snaží se trať proběhnout co nejrychleji a samozřejmě bez chyb. Agility je sport pro kohokoli s jakýmkoli psem. Stačí mít chuť se hýbat a mít pejska nadšeného skokana. Agility se dá dělat vrcholově (má mistrovství) nebo jen tak rekreačně.
Špringři a agility se k sobě velice dobře hodí. Špringři jsou mrštní, hbití a přibývající věk jim nijak neubírá na rychlosti. Na rozdíl od ovčáckých psů, kteří dokáží pracovat na velkou vzdálenost je však vrozená povaha špringra –závisláka trošičku na obtíž a je tedy nutné, pokud nejste rozený sprinter, této skutečnosti výcvik přizpůsobit a naučit pejska větší samostatnosti. Jinak se vám stane, že se vám špringr v letu nad překážkou otočí o 180° a vrátí se k vám pokud zrovna lapáte po dechu několik metru za ním.

Klub agility ČR http://www.klubagility.cz/

Coursing

Coursing je předchůdcem klasických chrtích dostihů na oválu. Cílem coursingu je ulovit kořist, kterou představuje igelitový střapec tažený navijákem v přírodním terénu. Dráha dlouhá 700 metrů je navržená tak, aby psi museli projevit své lovecké schopnosti. Pes nikdy neví kdy mu kořist unikne a v jakém úhlu zahne a záleží jen na jeho inteligenci jak se s těmito záludnostmi vypořádá. Výkon psů hodnotí rozhodčí podle pěti kritérií: rychlost, úsilí při pronásledování, inteligence, obratnost a odolnost, tato kritéria jsou samostatně bodována. Dnes už není coursing jen doménou chrtů, ale může se ho zúčastnit jakékoli plemeno, nebo i kříženci, důležité je, aby byl pejsek v dobrém zdravotním stavu a měl zájem o pohybující se „kořist“.
Špringři berou coursing jako báječnou příležitost dosyta si zaběhat. Jelikož je trať dost dlouhá a špringr se řadí mezi „čuchače“, což není pro tento druh sportu zrovna ideální (pes má sledovat kořist především zrakem), často se stane, že když se špringrovi ztratí kořist z dohledu začne se orientovat nosem a jak známo igelit nevoní a proto se vrátí jak je pro vychovaného špringra přirozené zpět k pánečkovi.
Přesto nedoporučuji tento sport provozovat se špringrem, který není na 100% ovladatelný. Jinak si ze svého špringra můžete vychovat nenapravitelného štváče zvěře, který se orientuje pouze zrakem a když uvidí na horizontu mihnout se zajíce tak za ním vyběhne a bude mu jedno, že cestou musí minout frekventovanou silnici.

Český coursingový klub www.coursingcz.info

Dogtrekking

Je extrémním vytrvalostním kynologickým sportem, který se zrodil v hlavách outdoorových nadšenců. Cílem je projít stanovenou trasu ve stanoveném časovém limitu. S povinnou výbavou (bivakovaní potřeby, strava pro psa a člověka, plastikové láhve na pitnou vodu, miska pro psa, čelová svítilna, příslušná mapa dané oblasti a lékárnička obsahující 1x obvaz hotový,  1x obinadlo elastické, 5x náplast s polštářkem, 1x izotermická fólie, dvě botičky pro každého psa s kterým vyrazí účastník na trať. Se psem připoutaným po celou dobu na vodítko. V žádném případě není možno jít se psem "na volno" (ani krátkodobě). V krajině se orientujete podle mapy a itineráře připraveného pořadatelem. Účelné je pokud vás pes táhne. Vítězem je papírově ten nejrychlejší, ale ve skutečnosti je vítězem každý kdo na trase překoná sám sebe a dorazí do cíle.
Jste-li majiteli špringra a ještě k tomu vyznavači turistiky směle do toho! A je jedno vyrazíte-li na oficiální závod nebo jen tak na toulky po vašem okolí. Pokud máte energického špringra který táhne, určitě se vám vyplatí zainvestovat a pořídit speciální vybavení nejen pro psa, ale i pro člověka. Pro psa je to polstrovaný postroj a vodítko s amortizérem, případně šňůra s amortizérem, který tlumí nárazy a pro člověka bederní opasek se spodním tahem, ke kterému připnete již zmiňované vodítko či šňůru.

Dogtrekking www.dogtrekking.info

Bikeikejöring, Skijöring a Canicross

Jste-li vyznavači cyklistiky můžete zkusit bikejöring. Jedná se o terénní jízdu na kole se psem na vodítku. V zimě vyměníte kolo za běžky a je to skijöring nebo když to počasí dovolí jen běžíte a je to canicross. Ke všem těmto sportům se vám bude hodit vybavení jako na dogtrekking (postroj, šňůra, opasek). Výhodné je, pokud je pes aktivní v tahu. Bez cíleného výcviku v zápřahu jsou tyto aktivity se špringrem poměrně nebezpečné. Špringr je zkrátka lovecké plemeno – slídič, jednak bude přebíhat zleva doprava a druhak setkání se zvěří byste nemuseli ve zdraví přežít. Proto tedy zapřahejte špringry jen na širokých cestách nebo pláních, v lese a na krkolomných místech jim raději umožněte pohyb na volno, ale i tak se musíte mít na pozoru neboť co chvíli vám s rošťáckým výrazem vlezou do cesty. 

Dogfrisbee

Nebo-li létající talíř, který má pes za úkol chytit nejlépe ještě ve vzduchu. Soutěží se v několika disciplínách z kterých je nejatraktivnější freestyle, kde pes spolu s pánem předvádí různé akrobatické prvky.
Frisbee je výborný sport na vybití špringří energie a vrozené chuti aportovat. Navíc není pro člověka tak fyzicky náročný jako jsou výše uvedené sporty. Nejdůležitější je, naučit se správné techniky hodů, což většinou dá nejvíc práce. Frisbee se dá dělat profesionálně (má svůj klub a pravidla), nebo můžete špringrovi házet talíř jen tak pro radost.

DiscDog klub České republiky www.discdog.cz

Flyball

Jedná se o soutěž družstev, kde pes je vyslán přes 4 skokové překážky k boxu ze kterého si spuštěním mechanismu uvolní tenisový míček, jenž aportuje přes překážky zpět k majiteli. Takto se vystřídají všichni členové družstva. Vítězí samozřejmě nejrychlejší družstvo.
Tento sport je vhodný pro špringry, kteří jsou v aportování k neutahání a vydrží běhat hodiny stále se stejným zapálením pro míček.

Flyball Club ČR www.flyball.cz

Záchranařina

Anglický špringršpaněl je bezesporu dobrý lovecký pes, ale jeho skvělých vlastností lze velmi dobře využít i při záchranářském výcviku. Jeho systematické slídění, které má jako správný slídič v krvi, vytrvalost, urputnost a dobrý nos jsou důležité při vyhledávání pohřešovaných osob v sutinách či v terénu. Vrozená hlasitost usnadňuje označení nalezených lidí. Kladný vztah k vodě, neúnavnost při plavání a chuť stále něco aportovat je možno uplatnit i při vyhledávání utonulých či při vodních pracích. Pro práci dobrého záchranáře ho však předurčuje i snadná ovladatelnost, pohyblivost, velké nadšení pro jakoukoli činnost a neagresivní povaha ať už vůči ostatním psům či lidem. Při svém věčném apetitu a hravé povaze je i velmi snadno motivovatelný, což je při tomto druhu výcviku velmi důležitý aspekt. Navíc jeho milý a přátelský vzhled vyvolává i v lidech, kteří se psů bojí, spíše sympatie nežli strach. Částečným záporem se může jevit jeho zájem o zvěř, ovšem z vlastní zkušenosti vím, že je možno ho z velké části potlačit a nahradit prací záchranného psa.

S výcvikem je dobré začínat již ve štěněčím věku. Pro práci kvalitního záchranáře je velmi důležitá důkladná socializace. Proto je nutné seznamovat štěně již od počátku nejen s běžným životem, ale především i s prostředím, ve kterém bude později pracovat. Štěně je tedy již v ranném věku bráno především do sutin, zchátralých budov, opuštěných průmyslových objektů a tmavých sklepů. Zde se určitě uplatní přirozená zvídavost špringrů. Nutné je také vystavovat štěně různým nárazovým či nezvyklým zvukům, jako je třeba střelba, motorová pila či pneumatické kladivo. Velmi důležitý je i kladný vztah k lidem a neagresivní chování k ostatním psům. Z tohoto důvodu je nutné umožnit štěněti co nejčastější kontakt s cizími lidmi a možnost dovádění ve skupině štěňat a psů.

Jedním z prvních povelů, které se záchranářský elév musí naučit, je štěkání na povel. To u tak inteligentního plemene, jakým špringr je, není problém. Při trošce trpělivosti štěně velmi rychle pochopí, co se od něj požaduje, zvláště když je za odvedený výkon odměněno oblíbenou hračkou či něčím dobrým na zub. Pak už následuje práce s figurantem. Ten musí nejprve pejska za odměnu rozštěkat. Následně mu začne dělat tzv. „vyštěkání na přímo“, což znamená, že pes po předcházejícím vydráždění sleduje odbíhajícího figuranta a následně je k němu vypuštěn.
Jakmile k figurantovi doběhne, je opět rozštěkán a odměněn. Když psík pochopí, co se po něm požaduje, začne se mu figurant postupně schovávat. Samozřejmě se začíná od jednoduchých úkrytů v úrovni země a během výcviku se pak pokračuje přes odkryté díry k přikrytým bočním či spodním úkrytům. Velmi náročné pro psa jsou pak úkryty v několikametrové výšce. Při hledání v sutinách se uplatní především velmi dobrý nos ASS. Prospěšná je i jeho snadná ovladatelnost, systematičnost a rychlost při hledání. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že na závadu může být jeho vrozená hlasitost na stopě a snaha splnit zadaný úkol co nejlépe a nejrychleji. Hlavně mladí, nezkušení jedinci mohou totiž začít hlásit nalezenou osobu již ve chvíli, kdy se dostanou do pachu, aniž by nález dohledali. To se však dá správným výcvikem odstranit.

Podobně probíhá i nácvik terénního vyhledávání. Zde se spíše uplatní samostatní, rychlí a vytrvalí psi s větším akčním radiem. A přesně takový anglický špringršpaněl je. Jen je třeba u něj důslednou výchovou potlačit zájem o zvěř.

ASS má však díky své lásce k vodě předpoklady i pro vodní záchranařinu. Zde se záchranářský pes uplatňuje především v roli aportéra. Obtížnost pak spočívá hlavně ve variabilitě předmětů, které musí pes aportovat. Musí umět přinést na břeh jakýkoli předmět, hozený do vody nejen ze břehu, ale i ze člunu, přiaportovat pádlo ze břehu posádce do člunu, přitáhnout surfistu nebo člun či pomoci plavci v nesnázích. Vrcholem vodního výcviku je vyhledávání utonulých nejen u břehu, ale i na hluboké vodě. Musí být tedy zdatným plavcem a neúnavným aportérem a to je role, ve které se špringr cítí jako doma. Problémem není dostat ho do vody, ale udržet ho na suchu.Trochu specifickým výcvikem je záchranné stopování, při kterém pes vypracovává především cizí stopy s označením několika předmětů a s vyštěkáním osoby na konci. I pro tuto činnost je ASS jako stvořený. Stopování ho baví a pevně věřím, že pro jeho skvělý nos nebudou po patřičném výcviku problémem ani několikahodinové stopy. Jedinou překážkou může být jeho nadšení a rychlost, které mohou vést k drobným nepřesnostem. Ale i to se dá jistě časem napravit.
Jedinou záchranářskou činností, která se pro špringra příliš nehodí, je lavinový výcvik. Ne že by neměl sníh rád, právě naopak. Ani vyhledávání v lavinovém poli mu nedělá žádné problémy. Nevýhodou je však jeho dlouhá jemná srst, na které se tvoří velmi rychle sněhové koule, které ztěžují psovi pohyb.

Každý záchranářský pes musí být také ovladatelný. Proto je nutné psíka učit již od štěněte různým cvikům poslušnosti. Je to nejen klasická chůze u nohy či chronicky známé polohy sedni, lehni, vstaň, ale například i plazení či vysílání psovodem do různých směrů. Velmi důležitým cvikem je pak aport, kdy pes musí být schopen nosit různé předměty, botou či rukavicí počínaje a deštníkem či peněženkou konče. S poslušností jsem u špringra nezaznamenala žádný problém. Učí se velmi rychle a ochotně a naučené si poměrně dobře pamatuje. Jediné, co nesnáší, je dril. Naopak velmi mu vyhovuje metoda krátkých cvičebních úseků, proložených hrou.

Nutností pro práci záchranného psa je ale i umění překonávat různé překážky. Pes se proto učí nejen skákat do výšky nebo do dálky, ale musí umět překonat i houpačku, kladinu či pohyblivou lávku nebo prolézt úzkou rourou. Pro mnoho psů jsou nejtěžšími překážkami vodorovný a vysoký žebřík. Ty se však špringrům díky jejich střední výšce překonávají poměrně dobře. Potíže mu nedělají ani ostatní překážky a jejich překonávání ho baví. To ostatně mohou potvrdit i ti, kteří se se špringry věnují agility.

Připravenost a vycvičenost záchranných psů se prověřuje různými zkouškami. V současné době u nás platí Národní zkušební řád a Mezinárodní řád IPOR. Stejně jako v lovecké kynologii je nejnižším stupněm zkouška vloh, tzv. zkouška záchranářské způsobilosti (ZZZ). Na rozdíl od lovecké kynologie je ovšem její úspěšné složení podmínkou pro další záchranářský výcvik. Úkolem zkoušky je prověřit, zda vrozené vlastnosti a nervová soustava psa budou v dalším výcviku schopny vyšší zátěže v některém ze směrů záchranářského výcviku. Důležitou součástí této zkoušky je vypracování cizí stopy, při kterém je přezkušována kvalita nosu. Následují cviky poslušnosti a překonávání překážek. Poslední částí jsou tzv. speciální cviky, kdy pes musí prokázat svou neagresivní povahu a ochotu nechat se sebou manipulovat. Tento oddíl také zahrnuje např. jízdu na korbě přívěsu, přechod nepříjemného materiálu, přímé označení ležící osoby či průchod rušným prostředím nebo mezi ohni. Obdobou této zkoušky je pak mezinárodní RH-E.

Pak již následují zkoušky zaměřené na jednotlivé specializace záchranářského výcviku. V tomto roce vešel v platnost nový zkušební řád, který se snaží svou náročností přiblížit skutečným podmínkám.
Vyhledávání v sutinách prověřuje Zkouška záchranných prací (ZZP). Její obdobou v terénu je Zkouška terénního vyhledávání (ZTV).
Dalšími jsou Zkouška vodních prací (ZVP), Zkouška lavinových prací (ZLP) a Zkouška záchranného stopování (ZSS). Tyto zkoušky jsou vesměs dvojstupňové a na ně pak navazují zkoušky kadaverské, při kterých pes hledá vzorky mrtvého pachu.
Vrcholnou zkouškou je Zkouška pohotovostní jednotky (ZPJ), kde pes hledá jak živé osoby, tak mrtvé pachy. Součástí většiny zkoušek jsou také překážky nebo poslušnost.
Podobnou strukturu mají i zkoušky mezinárodní. Jedním z podstatných rozdílů je, že pes hledá pouze živé osoby a při jeho práci je kladen velký důraz na samostatnost. Mimo speciálních prací je při každé zkoušce přezkušována i dovednost a poslušnost.

V současnosti se u nás záchranařině věnují dva ASS, zkušenější Lancelot Ruthless a teprve začínající Garp z Rohozenských Bořin. Stejně je tomu i na Slovensku, kde cvičí Eben z Chotára a Chester z Chotára. Zkušenosti s nimi však dokazují, že špringr je pro tento druh výcviku opravdu vhodným plemenem a díky svým úžasným vlastnostem se může stát i dobrým pomocníkem při záchraně lidských životů.

Úkryty ve výšce jsou náročné i pro zkušenější psy

Dog Dancing

Obedience