Anglický špringršpaněl

Je nejvyšší a nejtypičtější ze všech španělů patřících do VIII. skupiny FCI. Tento elegantní lovec si svou inteligencí a přátelskou povahou získal srdce mnoha kynologů, a to nejen z řad myslivců. Zaujme atraktivním hnědobílým nebo černobílým zbarvením a prostorným, lehkým pohybem. Milovníci tohoto plemene u něho oceňují zejména velkou ochotu učit se novým věcem a rovněž temperament a náruživost, s nimiž se vrhá do aktivit, které mu jsou nabídnuty, až už jde o lov, pro nějž byl vyšlechtěn, nebo o nejrůznější psí sporty.

Původ plemene

Anglický špringršpaněl patří mezi stará, ryze původní plemena psů. Jeho předky do Velké Británie pravděpodobně přivezli římští dobyvatelé, kteří ovládali části území Británie v období na rozhraní starého a nového letopočtu. Patřil k velmi oblíbeným loveckým psům anglických panovníků, s nimiž býval často zachycen na obrazech a rytinách, a to výhradně v barvě srsti hnědobílé nebo červenobíle. Černobílí jedinci se objevili až později. Již v 16. století se používal při lovu tzv. skákavé zvěře, tj. drobné srstnaté zvěře, hlavně zajíců. Podle toho se mu údajně začalo říkat springer (odvozeno od anglického slova „spring“ – skákat). Jeho název ale mohl vzniknout i jednoduše podle toho, že je od přírody opravdu báječný „skokan“ a při práci ve vyšší krytině s oblibou vyskakuje do výšky.

V roce 1885 byl v Anglii založen Klub chovatelů španělů, mezi něž anglický špringršpaněl patří. V roce 1902 byl uznán jako samostatné plemeno. Již o rok později však došlo mezi anglickými chovateli špringrů k rozdělení na dva tábory, a to na příznivce loveckého využití a podporovatele exteriéru. Zatímco představitelé loveckého tábora upřednostňovali pouze lovecké kvality plemene nedbajíce standardu, druhý tábor choval psy s cílem maximálně se přiblížit standardu. Navzdory tomuto rozštěpení však většina významných chovatelských stanic té doby své jedince vystavovala a zároveň s nimi i pracovala.

Po 2. světové válce se stal špringr v Anglii jedním z nejpopulárnějších plemen. Tehdy vznikl pojem „moderní anglický špringršpaněl“. Celkový vzhled tohoto španěla byl harmonicky vyvážený, což z něho učinilo elegantního psa. Chovatelé výhradně pracovně vedených linií se však k této změně exteriéru nepřidali a dál chovali typ běžný před válkou. Tím došlo k definitivnímu rozdělení plemene na pracovní typ (working type) a výstavní typ (show type). Tyto dva rázy jsou ve Velké Británii chovány dodnes. Pracovní ráz špringršpaněla je obecně nazýván Field Trialer a od výstavního se odlišuje tím, že psi jsou podstatně menší, obdélníkového rámce s podsaditým tělem s krátkými běhy. Mají záměrně méně bohatou srst, hlavu ve tvaru klínu, špičatou mordu a vysoko nasazené kratší slechy.

Historie chovu v ČR

První angličtí špringršpanělé se na našem území objevili před 2. světovou válkou, přičemž většina z nich byla dovezena z Německa. Po válce byl založen první klub chovatelů, ale chovná základna byla tehdy velmi malá. V 60 .letech minulého století začali někteří zapálení chovatelé usilovat o příliv nové krve. Jedním z nich byl František Liml, který svou fenu nakryl v Německu anglickým psem Florentinem of Stubham a její dceru pak z Anglie dovezeným Larkem of Elan. Následovaly importy z Německa a v 70. letech z Francie. V r. 1977 dovezl Josef Kortan psa Phantoma of Whitebrook, který výrazně ovlivnil celý chov, stejně jako německý import Errol v.Ritterbusch, jenž se k nám dostal o deset let později. Konec 90. let patřil potomkům těchto dvou plemeníků, kteří v převážné míře absolvovali všestranné zkoušky. Další příliv nové krve přinesl přelom tisíciletí. Tehdy se chovatelé přestali orientovat na německé a francouzské chovy a začali hledat spíše v zemi původu a též ve Skandinávii, kde má chov anglického špringršpaněla bohatou tradici. Např. z Finska byla na Slovensko zapůjčena

nakrytá fena Twyn Heaven Can Wait a v chovatelské stanici z Lovparku přišel na svět vrh R, jehož představitele můžeme nalézt v mnoha rodokmenech dnešních českých špringršpanělů. Následovaly importy z Anglie – z chovatelských stanic Amberside a Mompesson a ze Švédska byl dovezen výstavně i pracovně velice úspěšný pes Picabo´s Blue Hope, který se osvědčil i jako vynikající plemeník. V posledních deseti letech počet zahraničních krytí a importovaných jedinců výrazně stoupl, což přispělo k zatraktivnění vzhledu a dosažení vyrovnanějších povah českých chovných jedinců. Anglický špringršpaněl začal nacházet uplatnění kromě své původní role lovce též jako záchranář, pes k vyhledávání drog či výbušnin, canisterapeut nebo jako sportovec – agility, coursing apod.

Současnost

Chov v ČR v současné době řídí dva kluby, a to Klub chovatelů loveckých slídičů , sekce Anglický špringršpaněl (klub pod ČMMJ) a samostatný Klub anglický špringršpaněl (klub pod ČKS). Oba kluby si vzájemně uznávají chovné jedince. V KCHLS je registrováno 76 chovných psů a 82 chovných fen.

Dne 1. ledna 2012 vstoupily v platnost nové chovné podmínky, na nichž se dohodly oba kluby. Tyto podmínky kladou důraz na sledování zdravotního stavu chovných jedinců: všichni musí mít vyšetření dysplazie kyčelních kloubů (DKK) a chovní psi navíc genetický test na fucosidózu (dědičné neurologické onemocnění vyskytující se pouze u plemene anglický špringršpaněl). Kluby také doporučují klinické vyšetření očí jedinců zapojovaných do reprodukce. V dalších bodech jsou výrazně liberálnější, než tomu bylo v minulosti. Majitelé špringršpanělů si při uvádění svých jedinců do chovu mohou vybrat mezi variantou A s vyššími nároky na výstavní ocenění a variantou B s pracovní zkouškou.

Většina chovatelů sdružených v KCHLS, sekci Anglický špringršpaněl se snaží chovat špringry jako tzv. dual purpose, tedy jako psy pro krásu a zároveň pro práci. KCHLS každoročně pořádá 2 až 3 klubové výstavy jako nejprestižnější události ve výstavním roce a všechny typy loveckých zkoušek pro slídiče s udílením čekatelství národního šampiona práce CACT a ve dvouletém intervalu organizuje mezinárodní všestranné zkoušky pro slídiče a Memoriál Mileny Štěrbové., přičemž na obou akcích se zadává čekatelství mezinárodního šampiona práce CACIT. Anglický špringršpaněl má na těchto vrcholných klubových akcích vždy své zástupce a umísťuje se na předních místech.

Sekce Anglický špringršpaněl se podílí na pořádání akcí KCHLS a kromě toho pro své členy i pro nové příznivce plemene pravidelně organizuje své vícedenní výcvikové akce. Během nich zkušení chovatelé a cvičitelé předávají poznatky z chovu, výcviku či výstav všem, kteří mají o tyto cenné informace zájem.

Využití Anglického špringršpaněla v lovecké praxi

Angličtí špringršpanělé u nás byli od počátku používáni především k lovu drobné zvěře a vodního ptactva. Oblibu však nalezli i u lesníků, kteří je využívali při nátlačkách a při dosledech spárkaté zvěře. Myslivost a její provozování bylo v Čechách vždy pod silným vlivem německy mluvících zemí, což ovlivňovalo i názor na využívání loveckých psů včetně španělů.

V 80.letech byl u nás po vzoru německy mluvících států přijat zkušební řád podle tzv. reglementu B, tj. včetně disciplín „hlasitost“, „nahánění“ a „dosled“. Reglement B odpovídal mnohem lépe požadavkům na všestranně lovecky upotřebitelného psa než reglement A, podle něhož pracují španělé jako specialisté pro lov drobné zvěře, zejména pernaté, v zemi původu i ve většině evropských států. Proto je anglický špringršpaněl v podmínkách naší současné myslivosti považován za všestranně využitelného loveckého slídiče, který pro svého vůdce pracuje podle potřeby v průběhu celého roku.

Špringršpaněl patří mezi později dospívající plemena, „dozrává“ až kolem druhého roku věku. Přesto je dobré s jeho výchovou a výcvikem začít co nejdříve. Základem pro rozvoj a podporu vrozených loveckých vlastností špringra je výcvik k poslušnosti, slídění a sledování stop zvěře. Následuje výcvik přinášení. Obecně není výcvik Anglického špringršpaněla nikterak obtížný a zvládne ho i začátečník.

Špringr se vyznačuje velkou chutí a temperamentem při slídění, kdy před vůdcem dokáže s nízkým nosem vytrvale prohledávat terén ve snaze najít zvěř. Přes nezměrný temperament je to však pes velice dobře ovladatelný a pevně vázaný na svého vůdce. Při kontaktu se zvěří ji vyhání a většinou hlasitě pronásleduje, není však bezhlavým štváčem. Důležité je, že se spolehlivě a včas vrací, a proto je i výborným pomocníkem při vyhánění zvěře z porostů polních plodin a luk před sečením.

Využití nachází především na honech na drobnou zvěř, kde uplatní svůj velmi citlivý nos k nalezení, vypíchnutí či vyhnání zvěře. Po ulovení zvěř přináší vůdci, ochotně a spolehlivě dohledává a je schopen aportovat i dospělého zajíce. Velkou předností je práce ve vodě, kterou mají špringršpanělé velmi rádi, stejně jako slídění v pobřežních krytinách.

Díky výšce okolo 51 cm lze špringra používat i při naháňkách na spárkatou zvěř, kde je schopen dobře prohledat špatně prostupné houštiny a jiné krytiny. V přípravě na práci s černou zvěří potřebuje ale dostatek příležitostí k seznámení s divočáky. Anglického špringršpaněla lze dobře využívat i při dosledech na pobarvené stopě postřelené nebo jinak poraněné spárkaté zvěře.

Výborné vlastnosti a učenlivost dělají ze špringršpaněla plemeno oblíbené pro nejrůznější typy loveckých zkoušek a lovecké využití, a to nejen u nás, ale i na celém světě. Anglický špringršpaněl neodmyslitelně patří do našich honiteb, kde má široké uplatnění a jistě i v budoucnu bude nacházet mnoho nových příznivců.