Historie anglického špringršpaněla v ČR po II. světové válce

Angličtí špringršpanělé se od počátku historie jejich chovu u nás používali převážně k lovu drobné zvěře. Zvláště ceněna však byla vždy jejich neúnavná práce ve vodě a při prohledávání a vyhánění drobné zvěře z houštin. Byli ale oblíbeni i u lesníků a používali se rovněž k natláčkám a dosledu spárkaté zvěře. Svou oblibu u českých myslivců si ale získávali zejména přátelskou a klidnou povahou, dále pak učenlivostí a radostí s jakou pracují, pokud se jim člověk věnuje. .

Jelikož myslivost a její provozování bylo v Čechách vždy pod silným vlivem německy mluvících zemí, byl tím logicky ovlivněn i názor na využití loveckých psů. V 60.-70. letech se zpočátku posuzovala všechna lovecká plemena podle jednotného zkušebního řádu, teprve později byl vypracován samostatný zkušební řád pro slídiče a posléze i pro malá plemena. V 80. letech byl pak stejně jako v německy mluvících státech i u nás přijat reglement B s hlasitostí, naháněním, dosledem atd., který nejlépe vyhovoval podmínkám kladeným na všestranně lovecky upotřebitelného psa.. Disciplína „hlasitost“ měla být více méně náhradou za vystavování ohařů a dalším impulsem pro její přijetí byla zkušenost s německými křepeláky, kteří vytrvale a hlasitě naháněli zvěř, nehledě k tomu, že v té době i kokršpanělé byli používáni k lovu kvůli hlasitému nahánění .

Novodobou historii chovu ASS u nás začínají psát špringršpanělé narozeni již před druhou světovou válkou nebo během válečných let a některá jména se dají vysledovat i v periodiku „Stráž myslivosti“, ročník 43, ve kterých jsou zmiňováni jako účastníci na zkouškách:
Raga z Felcmanů, ČKS- ČLP 862/43, nar. 12.9.1942 (o: Turul z Povltaví m: Aida Hartenstein), majitel: doc. MUDr. A. Fürst, primář nemocnice v Benešově.
CH. Yoko z Malikovce, ČKS-ČLP 586/41, (o: Turul z Povltaví m: Lady v.d. Wolfschlucht), majitel: doc. MUDr. A. Fürst, primář nemocnice v Benešově.
Dále se v té době na chovu podíleli psi: Dor z Krásného údolí, Boj z Kožlí, Adar z Růžového hrádku, ČLP 455/58, CH. Borek z Krásného údolí, ČLP 472/59, Aril z Povltaví.
Feny: Bora z Oltáříčka, ČLP 512/58, Bianka Abelone, Baby Abelone, Cita z Krásného údolí, ČLP 487/55, Běla z Kožlí, Dolly z Roudnického kraje.

Po II. světové válce byl ustanoven klub s řízeným chovem. Funkci poradce chovu pro plemeno ASS začal vykonávat pan Milan Dobiáš z Loun, který zároveň pracoval i jako poradce chovu anglických kokršpanělů pro severní Čechy a posléze i pro WSS a NK. Milan Dobiáš byl poradcem chovu do roku 1983, kdy ho vystřídal ing. František Siladi (ch z Libockého dolu) .

Chovná základna ASS byla v tomto období velmi malá a proto začali někteří zapálení majitelé ASS v 60. letech přemýšlet o přílivu cizí krve. Není snad třeba zdůrazňovat, že to bylo za velkých osobních i finančních obětí.
Jedním z prvních byl František Liml, který měl fenu Darka z Bukovice, ČLP 575/61 (Adar z Růžového hrádku, Člp. 455/58 x Cita z Krásného údolí, Člp. 487/55). Pan Liml kryl Darku v Německu psem Florentine of Stubham SpZB 1122/58, KC 65656/58. Z tohoto spojení se do chovu zapojili pes Don Grunda a fena Dita Grunda ČLP 623/62, jenž byla kryta importem Lark of Elan, ČLP 720/65, KCRC 32/64 2164AW (měl játrovou barvu). Jejich potomek CACIB Drak z Vamberecka, ČLP 742/68, VZ I.c, kryl německou fenu Schorlspider of Strathfoyle, SpZB 1829/68, a z tohoto spojení se dovezla fena Fiona v. Tachernsee, ČLP 1078/71, jenž se stala zakladatelkou chovatelské stanice „Michalov“ pana Oldřicha Rozholda. Fiona s dalším importovaným psem od hraběnky v. Lebedur, Cyrusem v Tachernsee, ČLP 880/69, dala psa CACIB Aris Michalov, ČLP1257/74, VZ I.c. (maj. ing. František Siladi). Dalším vynikajícím potomkem byl Ego Michalov, ČLP 1685/79, o: ICH., CACIT Astor z Lowisk Wielkopolskich, ČLP 1336/74, import z Polska (o: Greif v. Tachernsee).
Od paní Helene Freifrau von Lebedur byli ještě importováni: pes Dux v. Tachernsee, ČLP 979/70, SpZB 606/69, (maj. Ludvík Kuchař), feny Danae v. Tachernsee ČLP 1071/70, SpZB 607/69 (chovatelská stanice „Pimpinella“ JUDr. Dionýz Hutár) a Slatina v. Tachernsee ČLP. 1649/77 (maj. pan Krecbach).
JUDr. Hutár importoval fenu Vere de le Tour du Bon Deil, ČLP 1372/75, a psa 2xCACIB Jasmin des Vorgines ČLP 1473/75, LOF 9583, všestranný pes (MMŠ II.c). Mimoto kryl svou fenu Danae v. Tachernsee francouzkým psem Silveroak Sir Brandeles, LOF 9350/660 (potomci Dak, Daja a Dany Pimpinella).
Z Francie byl dovezen též Volvic de Fougerolles, člp. 1373/74 a Ianot des Grands Pommiers, ČLP1472/75, LOF 9266 (pan Kulhánek).
Z NSR byla panem Polákem dovezena fena Hosana v. Ritterbusch, ČLP 1501/76.

Sedmdesátá léta byla obdobím vzniku chovatelských stanic Grunda, Krásy Jesenicka, z Krahulčí, z Lánské seče, Pimpinella, z Fulštejna, Michalov, z Lipových dolin, z Lovparku, z Libockého dolu a řady dalších.
Nelze nevzpomenout vynikající chovné psy po výše importovaných jedincích jako: Edmont z Lánské seče, Beno z Lánské seče, Elmar z Hrubé vody – dosud jediný vítěz MMŠ, Cigo Krásy Jesenicka (potomek zahraničního krytí Teesview Tensing x Dana z Hrubé vody), Bor Michalov, Dak Pimpilella, a další.
V roce 1977 pan Kortán dovezl anglického psa Phantom of Whitebrook, ČLP 1678/77, A380661B4, který výrazně ovlivnil náš chov. Pan Kortán zakoupil ještě ve Francii fenu Mauve de Brassy, ČLP 1626/77, kterou přenechal ing Siladimu. Fena absolvovala VZ i MMŠ a ve spojení s Cvikem z Lánské seče dala Hildu z Libockého dolu, jenž byla na svou dobu perfektně hlasitá na stopě a tuto vlastnost předávala svým potomkům.
Pan Pšenička dovezl z Francie vynikající exteriérovou i pracovní fenu ICH. Neige des Vorgines, ČLP 1768/79. Posléze byl importován ještě pes Jap des Vorgines, ČLP 1540/77, LOF 9495

Všichni tito psi i feny, ač mohli využít výjimky, absolvovali zkoušky  z výkonu.

Konec osmdesátých let nejvíce ovlivnili Jasmin des Vorgines, Jap des Vorgines, Ianot des Grands Pommiers, Astor z Lowisk Wielkopolskich, Ajax z Třemošnické stráně, Cedro z Třemošnické stráně, Car Pimpinella.
Phantom of Whitebrook dal ve spojení s Citou z Pšeničkova chovu ČLP 1884/81 vynikajícího psa Edyn z Vítovického žlebu ČLP 2043/82, s Cati Pimpinella fenu Elka Fasant ČLP 2107/83, jenž vynikala hlasitostí.
V chovu se začal prosazovat i Ego Michalov. S fenou Ela z Vřesové roviny pana Šembery dal pracovního psa Abel od Lesního rohu ČLP 2198/85 a mnoho dalších.

Bohužel, jak se importovali psi, tak si všichni chovatelé žádali v doporučení ke krytí především je. I když byl řízený chov, přesto se v naprosté většině chovateli vyhovělo, a tak se stalo, že mnoho ostatních, i kvalitních psů se na chovu vůbec nepodílelo. Alespoň jeden příklad za všechny: Blesk ze Studené vody ve spojení s Aidou z Kozákova jezu dal Adara z Křížových alejí , ČLP 2243/85, pana Jana Erharta.

V roce 1984 kryla paní Kubištová svou fenu Elku Fasant psem Parry v. Ritterbusch. Vrh se vydařil a pan Šembera měl dalšího chovného psa Ellan Darcup, ČLP 2281/86. Paní Kubištová dovezla ještě fenu Xenia v. Ritterbusch, ČLP 2197/85.

Polovinu devadesátých let lze označit pro ASS jako dobu celkem úspěšnou. Byla dostatečná chovná základna, relativně dost výstav i zkoušek různého typu. Nastupovali mladí vůdci a vůdkyně, vznikaly nové chovatelské stanice. Dostatečný počet chovných fen umožnil využít v chovu, byť v míře nevelké i psů z domácích chovů, kteří se úspěšně prezentovali jako např. Ajax z Miletínek, César z Pšeničkova chovu, Brix z Větrovan, Adar z Křížových alejí, Cedrik ze Žďárského boru, Cit od Prostřední skály, Nar z Libockého dolu, Edyn z Vítovického žlebu, Bor od Brníčského potoka, Drak z Fulštejna, Cit z Lehotky

V této době byl importován pes Carlos v. Ritterbuch, ČLP 2426/88 v majetku paní Baborové.
Z Rumunska, kam byli vyvezeni psi Dick a Clark z Lovparku, Diana z Podmájí, se vrátil Aly de Artemis, SPKP 480/88.

V roce 1987 byl dovezen Errol v. Ritterbusch , ČLP 2549/88, v majetku pana Milana Bendy (chs z Lipových dolin). Tento pes absolvoval VZ a stal se vyhledávaným krycím psem.
Pani Spálená kryla svou fenu Erika Fasant, ČLP 2109/85, francouzským psem Royce du Pin des Loges LOF 012127/01266.

Koncem devadesátých let se do chovu dostali Car od Lesního rohu, Rubb z Libockého dolu, Cedro z Hadin, Set z Libockého dolu, Astor od Belej, Xaver z Libockého dolu, Chris z Dobříšské skály, Adin ze Sopotského polesí, Samb Jekor, Cassidy Domingo, Gal od Prostřední skály, Dak Tarka, Baron z Kolenec a další. Tito psi v převážné míře absolvovali VZ.
Samozřejmě že za uvedené období bylo i mnoho zajímavých fen, které by si zasloužily být uvedeny, ale byla jich opravdu řada a jejich odchovy jsou spíše důsledkem toho, jak měl chovatel šťastnou ruku.

CH Set z Libockého dolu Chris z Dobříšské skály CH Adin ze Sopotského polesí CH Samb Jekor
Gal od Prostřední skály Dak Tarka CH Baron z Kolenec  
 

Přelom tisíciletí pak přinesl další příliv nové krve. Chovatelé se však přestávají orientovat na chovy německé a francouzské, jako tomu bylo v letech minulých, a obohacení chovné základny začínají hledat spíše v zemi původu a ve Skandinávii.

V roce 1996 se paní Jaškové (chs z Lovparku) podařilo zapůjčit z Finska nakrytou fenu Rwyn Heaven Can Wait (o: Adamant´s Superman) a narodil se slavný vrh R z Lovparku -

ICH Rommy z Lovparku CH Rascal z Lovparku ICH Rocco z Lovparku ICH Rick z Lovparku

Jejich jména nalezneme téměř ve všech rodokmenech českých ASS. Vyhledávanými krycími psy se posléze stali potomci těchto „Lovparků“ :

ICH Gir z Libockého dolu ICH Race of Sun Darrem Canis ICH Victorious Wind Darrem Canis

O rok později ing. Miroslav Studený (ch z Rohozenských bořin) a Jan Erhart (chs z Křížových alejí) přivezli tři anglické importy z chovatelské stanice Amberside

CH Amberside Action Man CH Amberside All Razzamatazz Amberside Almost Heaven

Kromě chs pana Studeného a pana Erharta byli tito „Angličani“ využiti úspěšně i v chs od Stroupinského potoka pana Sojky.

V letech 2002 - 2008 vlna importů pokračuje.Pan ing. František Siladi dovezl z Finska psa Springdale Pot of Tricks , paní ing. Darina Mervová (chs Darrem Canis) ze Švédska černobílou fenu Barecho Just My Style , paní Michaela Severová (ch Tiferet) ze Švédska fenu Woodnob Express Your Self

ICH Springdale Pot of Tricks CH Barecho Just My Style CH Woodnob Express Your Self

a manželé Michlovi (chs Rockdale) ze Švédska psa Picabo´s Blue Hope a feny With Touch Meadow Mint a Stardom Special Days .

ICH Picabo´s Blue Hope CH With Touch Meadow Mint SCH Stardom Special Days

Za zmínku stojí také fena Ciboulette de Syringa paní Markéty Děkánkové, importovaná ze Švýcarska, která se stala zakladatelkou chs of Klamar Garden, a anglický import ing. M. Studeného Mompesson Thunder

ICH Ciboulette de Syringa ICH Mompesson Thunder

Nejúspěšnějším importem posledních let byl však bezpochyby švédský pes ICH Picabo´s Blue Hope, který získal tituly Klubový vítěz a Vítěz speciální výstavy a zároveň úspěšně absolvoval řadu pracovních zkoušek včetně zkoušek všestranných a MMŠ. Tento pes se osvědčil rovněž jako výborný plemeník, protože svým potomkům předával jak své exteriérové, tak i pracovní kvality.

Picabo´s Blue Hope

V roce 2006 se ing. Siladi rozhodl po více jak 20 letech ukončit svoje působení ve funkci poradce chovu pro plemeno ASS a novou poradkyní chovu byla jmenována paní Mirka Kadlecová (chs z Větrných pasek).

Anglický špringršpaněl byl v ČR vždy chován jako lovecký pes a po celou dobu historie jeho chovu u nás nikdy nedošlo k rozdělení na pracovní a výstavní linie jako tomu je třeba ve Velké Británii či v Německu. A i přesto , že dnešní doba s sebou přináší řadu změn, ať už se týkají legislativy, myslivosti či společnosti jako takové, tak většina chovatelů ASS a to i těch začínajících, si i nadále za svůj cíl klade chovat špringršpaněly jako tzv.dual purpose ( tj. psy pro krásu a práci zároveň).

Ing. František Siladi

 

A ještě pár slov k historii AŠ

Při čtení uveřejněného článku jsem si uvědomil, že úvod je velice strohý a pro později narozené nebo pro ty, co se vzbudili až po roce 1989, asi velice nedostatečný. Proto bych rád přidal na vysvětlenou pár poznámek.
Před druhou světovou válkou se myslivosti věnovali pouze majitelé panství a pozemků, popř. movití lidé, kteří si pronajímali honební revíry, a pak lesnický a myslivecký personál. Tím byl dán i okruh lidí, kteří se věnovali lovecké kynologii.
Po válce a hlavně po roce 1948, kdy převzali starost o myslivost a revíry národní správci (později vznikají myslivecká sdružení), personál státních lesů, státních statků, vojenských lesů a dalších státních organizací, které provozovaly myslivost ve své režii, se začíná psát novodobá historie lovecké kynologie.
Klasická kynologie se udržela ve vnitrozemí, střední Čechy, Polabí, jižní a střední Morava atd., kde si kynologie udržela své postavení díky chovu ohařů a dnes již skoro nepředstavitelným výřadům drobné zvěře včetně koroptví.
Jiná situace byla v pohraničí, kdy po odsunu Němců přišli dosídlenci z vnitrozemí, ale i z jiných států a zde se začala utvářet úplně jiná kynologie.
Z válkou zničených obor uniklá vysoká a černá zvěř, která začala osidlovat rozsáhlé lesní porosty, relativně zde byl i dostatek drobné zvěře včetně králíků. Vzpomínky na hony z šedesátých a sedmdesátých let jsou úsměvné: Jeden, dva ohaři a jinak vesnická směs, co měl kdo u boudy.
Prováděcí vyhláška k zákonu o myslivosti z roku 1962 stanovila striktně počty psů na určitou výměru a jasně definovala, co to je lovecká upotřebitelnost a na kterých zkouškách se dá získat. Po mysliveckých sdruženích a státních honitbách začal státní orgán vyžadovat její dodržování a tím se začaly pořádat ve větší míře i zkoušky z výkonu.
Po válce převládali ohaři, ze slídičů zbylo pár křepeláků, špringrů a o trochu více kokršpanělů. Z ostatních plemen převažovali jezevčíci hladkosrstí, foxteriéři, ostatní rasy teriérů a dalších skupin psů bylo možné spočítat na prstech a některá plemena byla naprosto neznámá.
Slídiči, kteří se zúčastnili zkoušek do roku 1970, kokry nevyjímaje, museli na LZ a VZ nosit lišku z ohrádky. Teprve ve zkušebním řádu z roku 1970, který byl vypracován pro slídiče, byla liška nahrazená dobrovolnou disciplínou na VZ, vlečka s kočkou. Mimo hlasitosti bylo již na PZ zkoušeno i nahánění, vlečka a dohledávka s pernatou a srstnatou, odložení, ostrost, atd.
Co se týče hlasitosti, je to velice jednoduché: Struktura našich a německých zkušebních řádů si je velice podobná. Musíme mít na paměti, že křepelák je jejich národní plemeno a hlasité a vytrvalé sledování stopy je u něj obzvláště ceněno. Němci iniciovali vznik reglementu B a v době, kdy se začalo uvažovat o mezinárodních zkouškách, byl prostě převzat a zapracován do našich zkušebních řádů.
Lidová myslivost, změna struktury lovené zvěře a v neposlední řadě i ekonomické možnosti, to vše mělo za následek, že ve výše položených oblastech se začala prosazovat malá a střední plemena psů, která zaujala v té době mladší generaci myslivců. Rovněž zvyšování stavů vysoké a černé zvěře, možnost natláček, dala vyniknout těmto psům a hlasitost zde byla a je obzvláště ceněná. Dodnes vzpomínám na čtveřici kokrů, kteří při natláčkách podávali výkony, které by jim dnešní specialisté, honiči, jen tiše záviděli.
Hlasitost na polních popř. velkých kruhových honech, v bažantnicích, kde pes je především jako aportér, je opravdu k ničemu.
Mnohokrát jsme se snažili, aby hlasitost byla ve zkušebním řádu jako dobrovolná disciplína, bohužel nikdy se to nepodařilo prosadit, ale vše se vyvíjí.
Proto bych chtěl, aby i tento dodatek byl brán jako můj osobní příspěvek, a tak jak si to pamatuji. Je to historie a je to pryč, nedá se to vzít zpět. Byla jiná doba a byly jiné priority.
Museli jsme počítat každou korunu, jezdili jsme vlakem na zkoušky, ale byli jsme družní, nezáviděli si. Byly to nádherné chvíle strávené ve Slapech, Krnově, Plzni, Broumově, Kutné Hoře a dalších místech.
Jestli chce někdo něco změnit, tak ať se snaží a přesvědčí i tu mlčící většinu, peníze bohudík v tomto případě nefungují.

Ing. František Siladi