STANDARD FCI

 

IDEÁLNÍ ANGLICKÝ ŠPRINGRŠPANĚL

 

 

 

 

 

Standard FCI pro plemeno ANGLICKÝ ŠPRINGRŠPANĚL

aktualizovanou verzi najdete na http://www.cmku.cz/soubory/plemena/142_anglicky_springr_spanel.doc

 

ANGLICKÝ ŠPRINGRŠPANĚL
(English springer spaniel)

Standard FCI č. 125 /28.11.2003/ F

Původ: Velká Británie


Datum zveřejnění platného standardu: 29.10.2003

Použití: slidič a přinašeč zvěře.

Klasifikace FCI: Skupina 8 přinašeči zvěře, slidiči a vodní psi
Sekce 2 slidiči
S pracovní zkouškou.

Krátký výtah z historie : je to starobylá, ryze původní rasa. Původně byli tito psi používáni
k tomu, aby vyhledali a vyhnali zvěř při lovu se sítí, s loveckým dravcem nebo
s chrtem, v současnosti vyhledává a přináší zvěř lovci.

Celkový vzhled: je to harmonicky stavěný pes, kompaktní, silný, veselý a aktivní. Je
nejvyšší a ze všech britských loveckých španělů, je nejlépe uzpůsobený k lovu na
pláních a ve vodě.

Použití/ Povaha: je přátelský a společenský, od přirozenosti učenlivý. Povaha bázlivá nebo
agresivní je důvodem k vyloučení (je nežádoucí).

Hlava:
Část mozková:
Mozkovna:
mozkovna je středně dlouhá, dost široká, mírně vyklenutá, od čenichu se zvedá,
stop je zřetelný, mezi očima je patrná rýha. Tato rýha se postupně ztrácí od čela
směrem k týlnímu hrbolu, který nesmí být výrazný.

Část obličejová:
Nos
: nozdry jsou dobře vyvinuté.
Čenichová partie: délka nosního hřbetu je stejná, jako délka mozkovny; čenichová partie je
široká a hluboká, pod očima je výrazná modelace.
Pysky: jsou dost vyvinuté, tvoří hranatou mordu.
Čelisti / Zuby: čelisti jsou silné, mají perfektní skus, kompletní a dobře postavené řezáky
s nůžkovým skusem, což značí, že horní řezáky těsně překrývají spodní a jsou
postavené kolmo v čelistech.
Líce: ploché.
Oči: jsou středně velké, mandlového tvaru, ani vystouplé, ani zapadlé, ale správně
uložené v očních důlcích. Spojivky nejsou viditelné. Pohled je milý. Mají tmavě
oříškovou barvu. Světlé oko je považováno za chybu.
Uši: mají tvar křídel, jsou zavěšené ve výši očí a v místě úponu spíše mírně odstávají (zavěšené „proti hlavě“), jsou dobré délky i šířky. Jsou pokryté krásnými třásněmi.

Krk: krk je silný a svalnatý, správné délky, bez volné kůže, je lehce klenutý a směrem ke hlavě se zeštíhluje.

Tělo : je silné, ani příliš krátké, ani příliš dlouhé.
Bedra: svalnatá, silná, mírně vyklenutá a dobře spojená s hřbetem.
Hrudník : je hluboký a prostorný. Žebra jsou dobře klenutá.

Ocas : obvykle se krátí.
Krácený ocas: je nízko nasazený, nikdy nesmí být nesený nad úrovní hřbetu, má pěknou vlajku a je stále v živém pohybu.
Nekrácený ocas: je nasazený nízko, nikdy nesmí být nesený nad úrovní hřbetu, má pěknou vlajku a je stále v živém pohybu. Je správně dlouhý v poměru k tělu.

Končetiny:

Hrudní končetiny:
hrudní končetiny jsou rovné a mají dobře vyvinuté kosti.
Lopatky: jsou šikmo uložené se sklonem k zádi.
Lokty: přiléhají k tělu.
Záprstí: je silné a ohebné.

Pánevní končetiny: zadní nohy jsou rovně postavené.
Stehna: jsou silná, svalnatá, dobře vyvinutá.
Podkolení a hlezno: středně zaúhlené. Strmá hlezna jsou vada.

Tlapky: tlapky jsou uzavřené, kompaktní, zakulacené, polštářky jsou silné a vyplněné.

Pohyb: pohyb špringršpaněla je velni specifický. Přední nohy směřují dopředu, jejich pohyb
vychází z lopatek, hrudní končetiny mají přímý, prostorný krok a lehký pohyb.
Pánevní se pohybují pod tělem v ose hrudních. Při pomalém pohybu může pes
přecházet do mimochodu, což je typické pro plemeno.

Zevnějšek:
Srst:
srst je přiléhavá, rovná a odolná proti vlivům počasí, nikdy není hrubá. Na uších,
zadních stranách končetin a spodině těla tvoří mírné praporce.

Zbarvení: játrová a bílá, černá a bílá nebo některé z těchto zbarvení se znaky pálení
(trikolor).

Výška: kohoutková výška se pohybuje přibližně okolo 20 palců, což je 51 cm.

Chyby:
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na dobrý život psa.

Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.

NB: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

 

 

 

 

 

 

Ideální anglický špringršpaněl

(Standard plemene anglický špringršpaněl uveřejněný v časopise „DOG WORLD“ 6/84)

Sh Ch a CH Mompesson Remember Me

Celkový vzhled a typ

ASS je středně velký lovecký pes s vyváženým kompaktním tělem a kupírovaným prutem. Srst je středne dlouhá, lesklá, se závěsy na bězích, sleších, hrudi a stehnech. Stříhání ušima, nežný přátelský výraz, silné tělo a přátelsky vrtící prut ho nepopiratelně řadí mezi členy prastaré rodiny španělů. Špringr je v první řadě velmi dobře proporciovaným psem bez zbytečných extremit, které vykazují bohužel v posledních letech např. importy z USA mající přespříliš bohaté osrstení podobné osrstení kokršpanělu. Anglický špringršpaněl má být dobře vyvážený ve všech směrech. Jeho krátký, rovný hřbet, dobře osvalená stehna, dobrá lopatka a pevné tlapky vytvářejí společně dojem síly, výdrže a obratnosti. Jeho celkový vzhled musí přesvědčit o tom, že je psem, který je schopen absolvovat náročný lovecký den v trní a houštinách a přitom mu jeho práce činí radost.

Ideální ASS je obdařen stylem, symetrií, vyvážeností a entusiasmem. Každým coulem je to lovecký pes s povahou španěla, ztvárňujícího symbiózu krásy a výkonu, jednoduše řečeno pes, který si zaslouží být milován. Za vadu je nutné považovat vše, co neodpovídá výše popsanému typu a požadovanému výrazu. Vadou je jakýkoli náznak agresivity.

Povaha a temperament

Typický ASS je přátelský, snaží se zalíbit, rychle se učí a je ochotný poslouchat. Ve výstavním kruhu by měl klidně stát, být pozorný, dobře se předvést v pohybu a nechat se od rozhodčího bez problému prohmatat a prohlédnout a to vše bez známek agresivity či bázlivosti.

Vady: Přehnaná bázlivost (u šteňat, mladých psů nebo začínajících vystavovatelů by měl být brán ohled na jejich nezkušenost). Agresivita vůči majiteli nebo rozhodčímu se trestá vyloučením. Agresivita vůči ostatním psům v kruhu by se neměla hodnotit jako vada.

Výška a proporce

Špringršpaněl je lovecký pes stavěný tak, aby mohl vytrvale a přiměřeně rychle prohledávat houštiny a nerovný terén. Měl by být středně vysoký (ani příliš malý, ani příliš velký a ani příliš težký), aby mohl vykonávat práci, pro kterou byl vyšlechtěn, tzn. slídit na krátko pod flintou při lovu drobné zvěře a ne hlasitě nahánět zvěř v rozsáhlých neproniknutelných lesních porostech. Ideální kohoutková výška pro psa se pohybuje kolem 50 cm, pro fenu kolem 49 cm. Délka těla od kohoutku ke kořenu prutu by měla být přibližně shodná s výškou psa v kohoutku, nikdy ne delší než výška a také ne výrazně kratší. Pes, který je v těle příliš dlouhý – zejména v partii beder – se příliš rychle unaví a kompaktní linie hřbetu, která je tak charakteristická pro toto plemeno, přijde vniveč. Rovněž nežádoucí je příliš krátké tělo v poměru k běhům. V takovém případě je omezena přirozená chůze psa. Hmotnost závisí na konkrétní stavbě tela psa. Pes vysoký 50 – 53 cm, s dobrými proporcemi a v dobré kondici by měl vážit něco mezi 22 – 24,7 kg (49 – 55 Pfundu). Z toho vyplývá, že špringr je dobře stavěný, silný pes s dobrými, ale ne příliš těžkými kostmi. Nesmí v žádném případě působit hrubě nebo nevýrazně.

Vady: Nadváha, těžká stavba těla, příliš vysokonohý a příliš velký vzhledem ke své délce a substanci, nadmíra či podmíra (více jak 2 – 3 cm odchylka od standardu).

Zbarvení

Hnědobílé, černobílé, obě varianty s pálením na nadočnicových obloucích, na sleších a pod prutem. Rovněž na bězích se mohou vedle černých a hnědých teček objevovat tečky pálené. Rozmístění barev je zcela libovolné (v USA je preferováno bílé zbarvení bez charakteristického tečkování, což psům propujčuje sterilní vzhled a je pro toto plemeno netypické).

Vady: Zbarvení žluté, červené nebo oranžové jako mají setři nebo angličtí kokršpanělé. Při plemenitbě ASS nehraje barva žádnou roli.

Srst

Slecha, hrudník, běhy a břicho má ASS dobře pokryty srstí střední délky a hustoty, jenž nemá působit příliš těžkým dojmem (bohužel někteří chovatelé, orientující se pouze na krásu, upřednostňují příliš bohaté osrstění, tak jak je favorizováno v USA, což je však špringrovi, který je stále ještě loveckým plemenem, při práci v krytine na obtíž). Na hlavě, vnější straně předních běhů a holeních je srst krátká a jemná. Srst na hřbetě je hladká nebo zvlněná, nikdy však kudrnatá, středně dlouhá a dostatečně hustá, aby chránila psa při práci ve studené vodě, v trnitých houštinách a před chladem. Srst by měla být jemná, lesklá a živá a měla by být vizitkou dobrého zdravotního stavu psa. Je povoleno srst na hlavě, na tlapkách, sleších a krku trimovat (vytrhávat) nebo stříhat, aby se z nich odstranila odumřelá srst, zvláště pak odstranilo přespříliš dlouhé osrstění od hlezna až k tlapce, č ímž pes získá dokonalý a elegantní vzhled.

Vady : Hrubá kudrnatá srst na těle, která byla ostříhána za účelem získání dojmu hladké srsti. Příliš bohaté osrstení, které ruší čistě účelovou vnější linii loveckého psa.

Hlava

Hlava je působivá avšak bez známek lymfatičnosti. Její krása spočívá v kombinaci síly a jemnosti. Je důležité, aby její velikost a proporce byly v harmonii se zbytkem psa. Při pohledu z profilu by měla být přibližně stejně dlouhá jako krk a ladit s celkovou stavbou těla. Lebka (temenní část hlavy) je středně dlouhá, dostatečně široká z vrchu a po stranách plochá, vzadu lehce zaoblená. Týlní hrbol nevyčnívá, je spíše oblý než špičatý či hranatý. Morda je přibližně stejně dlouhá jako lebka, ve vyváženém poměru k šířce a celkovému charakteru hlavy. Při pohledu z vrchu by měla morda představovat přibližně polovinu šířky lebky. Přechod mezi mordou a lebkou by měl být vyznačen zřejmým vyvýšením tzv. stopem a mezi očima vykazovat rýhu. Tato rýha vede nahoru a ztrácí se pozvolna v půlce čela. Velikost stopu lze nejlépe vyjádřit slovem „moderato“ (mírný). Nesmí to být příliš výrazný znak, spíše jemné stoupání, kterým přechází morda v lebku, stop spíše vytváří rýha, postavení očí a linie nadočnicových oblouků, které mají být dobře modelované. Stop, nadočnicové oblouky a tvarování kostí kolem očí vytvářejí nádherný a charakteristický výraz ASS. Z profilu představují horní linie čela a horní linie mordy dvě přibližně souběžné přímky. Hřbet nosu by měl být rovný, bez prohnutí směrem k čenichu, které by výrazu propujčilo tzv. „downfaced“ vzhled, který je u tohoto plemene velmi nežádoucí. Hřbet nosu by neměl být také ani konkavní a ani konvexní..Čelisti by měly být dostatečně dlouhé, aby umožňovaly snadné uchopení zvěře, téměř kvadratické, silné a stejné, tj. ani podkus a ani předkus, ale těsné nůžky. Horní pysky překrývají spodní č ást mordy téměř kvadraticky, neměly by však být přehnaně dlouhé a plandat. Nosní otvory dobře rozevřené a široké, játrové nebo černé barvy ladící s barvou srst. Tváře mají být ploché, ne zaoblené, plné ani baculaté a s dobrým tvarováním pod očima.

Vady: Oválná, špičatá nebo těžká lebka. Líce výrazně zaoblené, silné a převislé, příliš vyjádřený nebo málo výrazný stop, příliš těžká morda, příliš krátká morda – příliš široká nebo úzká, plandavé pysky, předkus a podkus jsou vadou vylučující z chovu, čenich masové barvy, skvrnitý čenich nebo tzv. „motýlí“nos.

Skus

Skus má být silný, čistý, ne příliš malý, úplný, při zavřené mordě v postavení těsných nůžek, tzn. horní řada řezáků má těsně překrývat spodní řadu řezáků.

Vady: Všechny odchylky od výše uvedeného popisu a nepravidelnosti vyplývající z nekorektního postavení čelistí.

Oči

Mnohem více než kterýkoli jiný plemenný znak se právě oči podílejí na přitažlivosti tohoto plemene. Umístění, barva a velikost ovlivňují jejich výraz a atraktivitu. Oči mají být středně velké, ne příliš malé, příliš kulaté, příliš plné a vystouplé nebo působit vyzývavě či tvrdě. Mají být od sebe vzdáleny se správným odstupem a posazeny hluboko v očních jamkách. Barva duhovky závisí na zbarvení srsti. U hnědobílých se upřednostňuje tmavě oříškově hnědá barva, u černobílých tvrdá hnědá nebo černá.

Vady: Oči žluté až mosazné nebo nápadně světlejší než barva srsti, ostrý výraz by mohl být známkou nepřátelské a nedůvěřivé povahy, volná visící víčka, vystupující nebo příliš velké třetí víčko viditelné v rohu oka.

Uši

Správné umístění uší je v linii očí na stranách lebky ale ne příliš vzadu. Slecha mají být dlouhá a poměrne široká, těsně přiléhat k hlavě bez známek odstávání. Kůže na uchu je tenká a měla by přibližně dosahovat po špičku čenichu.

Vady : Krátká, kulatá slecha, která jsou nasazena příliš vysoko nebo nízko, či příliš vzadu.

Krk

Krk je středně dlouhý, svalnatý, mírně klenutý (hřbet krku), pozvolna přecházející do „spáditého“, výrazného kohoutku. Přechod není ani nápadně rovně vysoko, ale ani pod žádným nepřirozeným úhlem vůči tělu.

Vady : Krátký krk často v důsledku příliš strmé lopatky, konkavní (ovčí) krk nebo konvexní krk (prohnutý dolů), příliš mnoho volné kůže.

Tělo

Dobře svázané, silné a kompaktní. Hrudník hluboký, ale ne příliš široký a zakulacený, což by negativně ovlivňovalo pohyb předních končetin. Hrudní kost dobře vyvinutá, tak aby dosahovala výše loktu. Žebra dostatečně dlouhá, klenutá přibližně do poloviny těla a potom se pozvolna stáčející směrem dovnitř. Hřbet (část těla mezi kohoutkem a bedry) má být rovný a silný, bez známek spáditosti nebo nahrbení. Bedra mají být silná, krátká a mírne klenutá. Záď má být dobře zaoblená a plynně přecházet v stehna.

Výsledná hřbetní linie se velice lehce svažuje od kohoutku k prutu. Sklon hřbetní linie nesmí být příliš ostrý. Hřbet je prakticky rovný, klenutí beder je o něco níže než kohoutek. Záď se pozvolna svažuje ke kořenu prutu. Prut je pak nesen v přirozené linii hřbetu. Linie hrudníku začíná ve výši loktu a táhne se směrem dozadu, prakticky bez tahu směrem vzhůru, a to až ke konci hřbetu, teprve tam je zřejmá křivka slabin.

Vady: Příliš ploché tělo (známka příliš plochého hrudníku), málo zaoblená žebra (často znak nezralého, nevyspělého psa), příliš výrazné klenutí žeber = sudovité (ovlivňuje negativně pohyb), prověšený hřbet (známka špatného a nedostatečného osvalení). Je to patrné zejména v pohybu, při pohledu na psa z boku. Příliš hrbatý hřbet. Příliš výrazné klenutí beder zasahující až do středu hřbetu. Příliš sražená záď nebo příliš vysoká záď (to je závažná vada, která naprosto ničí linii hřbetu a dobrý pohyb). Příliš spáditá hřbetní linie (známka strmého kohoutku a rovného umístění lopatky, příliš vysoko nasazený prut).

Prut

Je znakem špringří povahy a ovladatelnosti. Charakteristické je veselé vrtění prutu. Správně nasazený prut má kořen lehce pod linií hřbetu v přirozené linii zádě. Nesen by měl být téměř horizontálně. Prut vztyčený nahoru není typický pro toto plemeno. Měl by být dobře osrstěný. Srst na prutu se smí stríhat a formovat, presto by jí melo být ponecháno vždy tolik, aby prut ladil k celkovému vzhledu psa.

Vady: Nepřetržitě vysoko vztyčený prut, příliš nízko nebo příliš vysoko nasazený prut. Stažený prut (známka bázlivosti či nevyrovnané povahy) je ještě méně žádoucí než kolmo nošený prut.

Přední fronta

Předpokladem účinného pohybu předních končetin ASS je správné umístění lopatky. Lopatka by měla s ramenem svírat přibližně úhel 90 ° , což psu umožňuje přední běhy lehce vyšvihávat vpřed. Ramena by měla být nahoře poměrně úzká, plochá a hladce přiléhat k obrysům těla. Přední končetiny mají být rovné a přiměřeně velké vůči tlapkám (kočičím tlapkám). Kosti by měly být silné, lehce zploštělé, ne těžké nebo kulaté. Zápěstí má být krátké a silné, rovné a téměř ploché. Lokty musí přiléhat těsně k tělu, což umožňuje lehký pohyb vycházející z lopatek.

Vady: Příliš strmá lopatka a z toho plynoucí omezení pohybu, příliš plné plece (lopatky odstávají při nadměrném zatížení svalu od těla), volné lokty, křivé běhy, kosti příliš lehké, hrubé nebo těžké, slabé tlapky, které vypadají jako „ploché nohy“.

Zadní končetiny

ASS by měl být prezentován s dokonalým osvalením, dobře vyvinutými kyčlemi a stehny. Celkový dojem musí vyzařovat sílu a pohyblivost. Kyčelní klouby by měly být umístěny dostatečně daleko od sebe a boky pěkně zaoblené (pozn. překladatele: zase je to o té pořádné prdeli :-)). Stehna široká a svalnatá, kolenní kloub silný a středně zaúhlený, hlezenní kloub s naznačeným zaoblením, ne malý ani ostrý v obrysu a středně zaúhlený. Hlezna jsou krátká a silná s dobrou stavbou kostí. Při pohledu ze zadu by měla být kolena soubežná a to v postoji i v pohybu.

Vady: Strmé či přehnané úhlení, úzká a nevyvinutá stehna, koleno příliš dlouhé nebo krátké (ideální proporce kyčelní kloub–hlezenní kloub a hlezno je 1:3), ochablé svalstvo a volné klouby.

Tlapky

Měly by být kulaté nebo mírně oválné, kompaktní, dobře zaoblené, středně velké se silnými polštářky, a to i mezi prsty. Nadměrné osrstení by mělo být odstraněno, aby byl zvýrazněn přirozený tvar a velikost.

Vady: Příliš úzké, otevřené nebo široké tlapky (ploché s roztaženými prsty), zaječí tlapky (dlouhé, velice úzké).

Pohyb

Při posuzování špringršpaněla by měl být kladen důraz na správný pohyb, který je posledním ověřením jeho perfektní zdravotní kondice požadované standardem. Předpokladem správného pohybu je harmonická stavba předních a zadních končetin. Má-li být pohyb plynulý a lehký, musí úhlení a osvalení předních i zadních končetin vzájemne ladit. Dobrá lopatka uložená ve správném úhlu umožňuje dlouhý krok a je důležitá rovněž pro excelentní švih zadních běhů. Při pohledu ze předu je vidět lehkost s jakou jsou přední končetiny vyšvihávány vpřed, a to bez jakýhkoliv známek vzájemného křížení tlapek. Při pohledu ze zadu by měla být hlezna dobře podsouvána pod tělo, v jedné linii s předními končetinami, ne však s příliš velkým ani s příliš malým odstupem. Při zrychlení mají přední a zadní běhy přirozenou tendenci se ve středu těla dotýkat. Při pohledu z boku by měl špringr dělat dlouhé kroky vpřed, aniž by cupital (drobil krok).

Vady: Krátké, trhavé kroky, příliš „upejpavé“ kroky s pohybem nahoru-dolů místo vpřed, hopsavé kroky, pohyb vpřed s tlapkami vzdálenými příliš daleko od sebe, což propujčuje tělu valivý a kývavý výraz, křížení předních nebo zadních končetin, kravský postoj (hlezna vbočená dovnitř).

Posuzování ASS

Při posuzování ASS by měla být dána přednost celkovému dojmu. Je velice důležité, aby rozhodčí upřednostnil typ, jehož celkové vzezření , a to zejména v pohybu, vytváří symbiózu vnější linie, povahy, síly a zdraví. Nemělo by se však stát, že u psa s výborným plynulým pohybem a dobrou kondicí „přehlédne“, že se jedná o psa, jehož celkový vzhled je pro ESS netypický. Zcela netypický jedinec, příliš vysoký, s netypickým tvarem hlavy a výrazem se umí také dobre pohybovat, neměl by však být nikdy v hodnocení postaven před allroundovský typ ASS, který v pohybu vykazuje drobnější nedostatky.

Je nutné ješte jednou zdůraznit, že ASS je v první řade lovecký pes, proto by měl také vypadat, chovat se a pohybovat tak, jak je to pro takového psa charakteristické.

Přeložila a připravila Mgr. Klára Tydlitová