1. Kdy k nám byli importováni první zástupci plemene ASS? Ze které země/zemí pocházeli?
Převážná část zástupců plemene ASS byla v letech 1960-1980 importována z SRN, menší počet z Anglie a Francie. V této době se realizovalo i zahraniční krytí v omezeném počtu. Od r. 1966 sleduji chov plemene. Pokud vím, tak byli dovezeni následující psí jedinci:
Název psa: Lark of Elan
Registrační číslo psa: Čslp-720/65, KCRC 32/64, 2164AW
Výstavní ocenění: Velmi dobrá
Zkoušky: --
Barva: Játrová a bílá
Pes byl trvale zařazen do chovu na výjimku, nebyl předveden na zkouškách. Vynikal ostrostí na černou zvěř, byl temperamentní, vytrvalý. Vlastnil ho p. Chlupsa, pracovník vojenských lesů. Pes kryl většinu fen do r. 1967. V r. 1968 se ztratil. Jeho potomci vynikali v práci, např. CACIB, Champ.ČSSR 1969,Vítěz Brna 1969 Drak z Vamberecka Čslp742/68
Název psa: Florentine of Stubham
CACIB BSg.1960
Registrační číslo psa: Sp ZB 1122/58,KC65656/58
Výstavní ocenění: Výborný, CACIB
Zkoušky:
Barva: Bílohnědá
Pes nakryl Darku z Bukovice Člp 575/61, z tohoto spojení byl odchován Don Grunda Čslp 618/63 hnědobílé barvy, který měl několik úspěšných krytí.
Název psa: Cyrus v. Tachernsee
Registrační číslo psa: Čslp-880/69, SpZB 3201/67
Výstavní ocenění: Velmi dobrá
Zkoušky: PZ I.c.
Barva: Černobílá
Pes byl silné kostry, pevného hřbetu, těžší hlavy, měl však volnější spodní víčka. Byl dovezen i se svojí sestrou se stejným problémem, která nebyla zařazena do chovu. Cyrus byl hlasitý, dobrý přinašeč, využíván v myslivosti.
Název psa: Dux v. Tachernsee
Registrační číslo psa: Čslp-979/70
Výstavní ocenění:
Zkoušky:
Barva: Hnědobílá
Pes byl ušlechtilejší, pevný hřbet, oko uzavřené, hlasitý byl spíše na viděnou, byl využíván v chovu a v myslivosti.
Název psa: ICH, CACIT Astor z Lowisk Wielkopolskich
Registrační číslo psa: Člp/1336/74
Výstavní ocenění: Výborná, CACIB
Zkoušky: U
Barva: Bíločerná s pálením
Pes vynikajících kvalit, byl potomkem psa Greif v. Tachernsee
ZB-658/70 a feny Astra PKR-M-XXV-6813. V chovu měl velmi dobré výsledky zejména ve spojení s Fionou v. Tachernsee, PKR-M-XXV-6813, Člp-1078/71, která byla dcerou Draka z Vamberecka.
Název psa: Mauve de Brassy
Registrační číslo psa: Člp-1626/77
Výstavní ocenění: Výborná, Res.CACIB,
Vítěz ČSR 1977, Klubový vítěz 1977
Zkoušky: MMŠ III.c. u-2417 I.c
Barva: Černobílá
Fenu získal tehdejší vedoucí sekce ASS p. Kortan, který ji přenechal p. Siladimu. Fena ovlivnila úroveň chovu potomků z CHS z Libockého dolu, byla využívána v myslivosti.
Název psa: Phantom of Whitebrook
Registrační číslo psa: Člp-1678/77,
Alias:KCRC,A380661B4,
Výstavní ocenění:
Zkoušky:
Barva: Černobílá
Pes silné kostry, těžší hlavy s PZ, výrazně se podílel na českých odchovech, zlepšil exteriér našich odchovů, hlasitý spíše na viděnou, potomci dosahovali dobrých výsledků na výstavách. Dovoz z Anglie zajistil p. Kortan, který tohoto psa vlastnil.
Název psa: Volvic de Fougerolles
Registrační číslo psa: Člp-1373/74
Výstavní ocenění: Velmi dobrá
Zkoušky: PZ
Barva: Bílohnědá
Pes velmi nízký výška 48 cm, krátké, široké hlavy,
Krytí se účastnil jedenkrát s černobílou fenou Ajkou z Havraního města Člp-1773/80 černobílá.
Pes byl výborný přinašeč, temperamentní, hlasitý, dovezen byl z Francie, plemenu ASS se moc nepodobal. Pracoval ve smíšené honitbě na okrese Příbram.
Název psa: Jasmin des Vorgines
Registrační číslo psa: Člp-1473/75
Výstavní ocenění: Ch.I.B
Zkoušky: PZ I.c, BZIII.c, MMS II.c.
Barva: Hnědobílá
Psa dovezl p. Dionyz Hutar JUDr. z Francie, dobře stavěný, v hlasitosti měl střídavé úspěchy, v chovu se uplatnil, využíván v myslivosti v Litoměřicích. Měl volnější spodní víčka.
Název psa: Jap des Virgines
Registrační číslo psa: Člp 1540/77
Výstavní ocenění:
Zkoušky:
Barva: Bíločerná
Pes kryl slovenské feny. Ojediněle se dostal do našich odchovů, podrobnosti nejsou známy. Byl otcem psa Erik Marker Člp 3036/84 – U
Název psa: Jamot des Grands Pommiers
Registrační číslo psa: Člp – 1472/75
Výstavní ocenění:
Zkoušky:
Barva: Bíločerná
Pes byl otcem feny Dity z Fulštejna Člp – 1647/77.
Na výstavě byla hodnocena jako dobrá, taktéž kryl slovenské feny, náš chov neovlivnil.
2. Byli tito psi využívání při výkonu práva myslivosti a jakým způsobem (druh lovu a zvěře)?
V 60 i v 70 letech byly také udělovány výjimky pro zařazení importovaných pejsků do chovu, psi měli stanoven počet krytí, feny jeden vrh. Majitelé psy připravili na PZ a po úspěšném složení zkoušek tak splnili klubem stanovené podmínky. ASS převážně byl uplatňován v myslivosti, v lovu drobné zvěře, která byla v dostatečném počtu. Značná část honiteb byla bohatá na drobnou zvěř. Na všech zkouškách každému psu byla střelena zvěř srstnatá i pernatá. Psi pracovali s teplou zvěří, postřelenou zvěř museli dohledat a přinést, jinak neobstáli. Na vyšších zkouškách měli vlečku se škodnou zvěří. Problémy se vyskytovaly s ostrostí na kočku v kleci, ostří psi i když byli dáviči někdy na kleci selhali a obdrželi nižší známku, nebo neuspěli.
ASS měl dlouhodobě problémy s hlasitostí na teplé stopě a tak na vyšších zkouškách nedosahoval prvenství. Převážná část pejsků byla hlasitá na viděnou. Jako společenský pes se vyskytoval výjimečně. V lesní honitbě se uplatňoval při lovu spárkaté zvěře o naháňkách, nadháňkách, nátlačkách, kde lovci měli zájem o hlasitého psa s dlouhou stopou, který upozornil na směr odcházející zvěře.
3. Díky kterým vlastnostem (vlohám) si získali své místo mezi loveckými plemeny u českých myslivců?
Vycházím ze svých osobních poznatků. V roce 1966 jsem získal štěně Cellu z Dibří od p. Jiráska z Hudlic nedaleko Berouna. Jako začínající myslivec jsem fenu vycvičil a zařadil do chovu. Byla dcerou Lark of Elana, velmi šikovná, vítěz třídy pracovní, Klubový vítěz, vítěz Prahy 1968. Cella mě doprovázela na honech po celém okrese Beroun a získala si svým loveckým uměním řadu myslivců. Byla obdivována pro svou loveckou vášeň, vyhledávání drobné zvěře v trninách s výborným přinášením. Hlasitá byla jen na viděnou. Má druhá fena Arna z Lipových dolin, otec Don Grunda, mě doprovázela na všech zaječích kruhových honech, měla výborný nos, dokázala celý den dohledávat a přinášet. V té době se za hon střílelo až 300 kusů drobné zvěře. Prosadila se mezi ostatními plemeny v práci na drobné zvěři a lovu kachen, byla ovladatelná. Lovci ji obdivovali. Byla hlasitá jen na viděnou a byla mou druhou chovnou fenou. Projevil se velký zájem o její štěňata.
Myslivci měli zájem o líbivého loveckého psa, která dokázal se vyrovnat větším plemenům v lovecké práci, neměl konkurenci v těžkém trnitém terénu, dobře pracoval na barvě spárkaté zvěře a lehce se cvičil.
4. Proč se začala požadovat u ASS (a španělů všeobecně) hlasitost, když v zemi původu ani v ostatních státech s bohatou historií chovu tohoto plemene není tato vloha považována za typickou? Kdy k tomu došlo?
Na tuto otázku je složité odpovědět. Již od 60 let, možná že i dříve hlasitost byla žádána. Náš klub byl zastáncem hlasitosti, vycházel z toho, že slídič v našich podmínkách je určen především do smíšených a horských honiteb, kde terén je nepřehledný a je zapotřebí, aby pes po krátkém značení zvěř vypíchnul, pronásledoval, natlačil hlasitě na předstup a křídla lovců. Klub zahrnoval všechny lovecké slídiče, převládal AC, měl větší zastoupení ve výboru, psi byli hlasití a bylo velmi těžké prosadit výjimky. V 70 letech, kdy jsem byl ve výboru jsem se pokoušel o změny, tak jak je upravuje dnešní ZŘ, ale neprosadil.
5. Proč došlo po určité době k úpravě ZŘ, která umožňovala absolvovat i nehlasitým španělům (respektive těm, kteří hlasitost při zkoušce neprokázali) PZ v III. ceně? Kdy to bylo?
Po odchodu p. Míška se stal výcvikářem p. Erhart, který se mnou úzce spolupracoval a došlo ke změně, ZŘ platný od 1.1.1996 ještě stanovil známku 1 pro III. cenu. Při úpravě ZŘ jsme dosáhli pro ZV a PZ 0 z hlasitosti pro III.cenu s platností od 1.1.1999, psi dosáhli lovecké upotřebitelnosti, to byl hlavní záměr. Při další úpravě jsme o tuto výhodu málem přišli ve ZŘ platným od 1.6.2006. Po důrazných připomínkách byl tento ZŘ novelizován. Zasáhl ing. Kostečka, který ZŘ loveckých slídičů upravil do dnešní podoby a tak umožnil i němým slídičům složit zkoušky lovecké upotřebitelnosti až po VZ. Jeho úpravu jsem podporoval, myslím, že je správná a umožňuje všem získat nejvyšší loveckou upotřebitelnost. Myslím, že by se měly zpracovat podmínky pro zkoušky nebo soutěž podle reglementu A, vyhovět těm, kteří používají ASS v polních podmínkách, kde není hlasitost žádána, kde je zapotřebí krátké slídění a sledování stopy, včetně klidu před věří, po vypíchnutí zvěře odvolání psa k vůdci, psa ovladatelného, který neštve zvěř, jeho práce se přibližuje k výkonu ohaře.
6. V jakém typu honitby mají dnes ASS největší uplatnění?
Jsou to smíšené a lesní honitby, kde převládá pernatá zvěř včetně vodní. Není zde zapotřebí vystavování zvěře. Uplatňují se i při dohledávce spárkaté zvěře v práci na barvě. Stále více se vyskytuje a loví černá zvěř, která z nástřelu odchází a je nezbytný dosled.
7. Při lovu kterého druhu zvěře najdou dnes největší uplatnění?
Lov bažantů, kachen a dosled spárkaté zvěře.
8. Je ASS vhodným psem na naháňky na černou zvěř?
Zákon 449 ze dne 27. listopadu 2001 o myslivosti §45 odst. C) stanovuje kohoutkovou výšku 55 cm, což ASS splňuje a může pracovat na naháňce spárkaté zvěře. Černá zvěř se značně rozšířila a pro její lov se úspěšně používá ASS v lesním porostu. Psi ženou zvěř do 200 m, pak se vracejí, v některých případech stopy jsou delší je-li zvěř postřelena. K úrazu může dojít zejména u nezkušených mladých psů. Psi starší, zkušenější v práci obstojí. Někteří se zježí a černé se bojí, do houštiny nevstoupí. Nevhodná je naháňka v rákosí a v kukuřici, kde dochází často k úrazu psa.
9. Při jakém způsobu lovu má dnes hlasitost své opodstatnění?
Při práci psa v obstavené leči, naháňce, nátlačce, při volném dohledání spárkaté postřelené nebo zhaslé zvěře , kdy pes zvěř obíhá a hlásí.
10. Je podle vás úroveň hlasitosti závislá nějakým způsobem na věku psa? Souhlasíte s názorem, že s věkem a získanými zkušenostmi se hlasitost u ASS zhoršuje? (pes, který pochopí, že zajíce stejně nedožene, se nechá po krátkém prohnání odvolat, nebo někteří psi zjistí, že když se budou ke zvěři blížit tiše, že mají daleko větší šanci se k ní dostat apod.)
Hlasitost se projevuje ve stáří 6-8 měsíců, převážně začíná po vypíchnutí zvěře srstnaté nebo spárkaté srnčí. Záleží také na tom, aby pes pracoval ve zvěři, často se s ní v honitbě setkával. Hlasitost se zvyšuje věkem do 3 let, pak ustává na stejné úrovni do 5 až 6 let, u většiny mírně zkušenostmi klesá, psi krátí stopy zvěře, zvěř často jen krátce oznámí a vrací se. Psi při únavě taktéž nevykazují dobrou hlasitost, přestávají hlásit stopu vypracují krátkou. Při velkém počtu zvěře je lépe psa uvázat a nechat jen pracovat na třech až čtyřech stopách, které vypracuje a zahlásí, jedná se o období výcviku v přípravě na zkoušky. Psi špatně ovladatelní, kteří od mládí štvou zvěř si udržují úroveň hlasitosti do vyššího věku. Tiché blížení ke zvěři nesouvisí s hlasitostí, je to dáno povahou psa, často se i slídič nad zvěří zastaví, značí ji a pak vyžene (vypíchne). Lovec má možnost se připravit ke střelbě.
11. Které aspekty podle vás nejvíce ovlivňují, jak moc je či není ASS hlasitý? (dědivost=hlasití rodiče, možnosti psa dostat se do zvěře, skutečný lov-myslivecká praxe). Seřaďte uvedené aspekty dle významu, případně doplňte.
Myslím, že hlasitost ovlivňují všechny tři aspekty, které na sebe navazují. Dle mého posouzení je nejdůležitější vlohová dispozice, která se přenáší v různé síle z rodičů na potomstvo. Jestliže u obou rodičů je zakódována v genech, snadno se nechá u odchovů správným vedením a využitím dalších dvou aspektů vyburcovat. Tak jak jsou seřazeny odpovídají skutečnosti. Hlasití jedinci se snadno vzruší, vykazují temperament při kontaktu se zvěří, mají značnou chuť pracovat. Psa vyloženě němého nenaučíte při kontaktu se zvěří hlásit i když na tento předmět zaměříte výcvik, jen v ojedinělých případech se podaří na povel psa vyhecovat, je-li k tomu veden od mládí.
12. Jak si vysvětlujete, že importy ze zemí, které v chovu ASS nedělají selekci na vlohu hlasitost, právě hodně často touto vlohou vynikají?
Od 60 let do dnešní doby bylo dovezeno značné množství importů. Vyskytovali se psi němí, hlasití na viděnou i výborní v hlasitosti, ale těch bylo menší procento. Při výběru zahraničního krycího psa, nebo štěněte zájemce podrobně rozebírá exteriér i pracovní výsledky rodičů, také zdravotní stav, protože jeho cílem je, aby odchov v budoucnu splnil české podmínky chovu, byl přínosem pro český chov. Je pravděpodobné, že zahraniční chovy, z kterých vybíráme potomky nesou vlohu hlasitosti a v našich podmínkách se uplatňují. My jsme měli omezený prostor k dovozu importů v minulých letech a prvotřídní jedinci byli těžko dostupní. Bralo se vše co mohlo osvěžit krev chovné základny.
13. Ve Skandinávii jsou chováni a loví ASS hlasití i němí dohromady. Při lovu drobné zvěře a vodního ptactva je u nich ceněna zejména chuť k práci, slídění, ovladatelnost, výborný nos a chuť k přinášení a k práci ve vodě. Dále jsou velmi oblíbení při dosledech spárkaté zvěře. Proč je českými myslivci stavěna na první místo při hodnocení práce ASS právě hlasitost a ne některá z těchto dalších vloh? (s němým psem, který výborně a chuťově slídí a dobře aportuje můžu lovit, ale s hlasitým, který má špatný nos, příliš dlouze slídí a je neovladatelný nemůžu)
Naši myslivci mají stejné požadavky jako ve Skandinávii, lovím od r. 1966 a mám podobné názory jako oni. Většině českých myslivců, kteří nechovají, ale vlastní ASS je jedno jakou pes vykazuje hlasitost. Jde jim o to, aby pes byl ovladatelný spolehlivý při výkonu práva myslivosti, aby vyhovoval českým podmínkám při práci v lese, způsobu lovu, který má svou tradici. Chovné podmínky minulosti byly nastaveny tak, aby se prosazoval pes hlasitý, který upozorní vůdce na přítomnost a pohyb zvěře v členitém terénu a pro práci v polních honitbách byl zásadně využíván ohař a ne lovecký slídič. Říkalo se, že do polní honitby slídič nepatří.
V současné době polní honitby se stávají chudšími, drobná zvěř ubývá a ASS se uplatňují, vzrůstá jejich obliba. Špatný nos je u našeho psa zcela výjimečný, jako rozhodčí jsem známek dvě dal velmi málo a posuzuji od 70 let minulého století. Za neovladatelnost může vůdce, cvičitel, který nedostatečně zvládl poslušnost psa.
14. Myslíte si, že by respektování ASS hlasitého i nehlasitého bylo v ČR reálné? Snížil by se tím zájem myslivců o toto plemeno?
Současný ZŘ platný od 1.1.2008 umožňuje účast na zkouškách ASS hlasitých i němých, rovněž i ostatním slidičům. Myslím, že je to první krok pro respektování ASS hlasitého i nehlasitého. Z tohoto důvodu se zájem myslivců o ASS nesníží. Psi nehlasití však získají III. cenu a mohou dosáhnout až všestranné lovecké upotřebitelnosti.
15. V dnešní době přetlaku loveckých plemen a psů vůbec je důležité se v chovu konkrétního plemene zaměřit zejména na to, čím to či ono plemeno opravdu vyniká nad ostatní. Jezevčíci zcela určitě vždycky budou hlasitější než ASS a proto nestálo by za to prezentovat a vyzdvihovat u ASS místo hlasitosti spíš např. slídění, ve kterém mu ostatní plemena konkurovat nemohou?
V novelizovaném ZŘ pro lovecké slídiče, který je platný od 1.1.2008 je předmět slídění důležitější než hlasitost. Pro jednotlivé ceny jsou stanoveny limitní známky, slídění 3 2 2, pro hlasitost 3 2 0 a to pro všechny druhy zkoušek, které jsou zahrnuty v obsahu ZŘ. Mohli jsme doporučit prohození předmětů, slídění dát jako předmět č. 2 a hlasitost jako předmět č. 7 a tak zdůraznit důležitost předmětu slídění.
Pro zvýšení popularizace plemene ASS je třeba jeho větší prezentace, vyzdvihovat jeho pracovní i exteriérové úspěchy v myslivosti a kynologických časopisech, včetně zpravodaje KCHLS. Psát o loveckých i jiných příbězích, které by více ASS přiblížily lidem. Je vhodné seznamovat veřejnost s plemenem ASS na veřejných akcích (Výstava Lysá nad Labem, Myslivecké dny na Hluboké apod.)
V Berouně 20.1.2009
Milan B e n d a